V dnešním rozhovoru bych rád přivítal Barboru Plasovou, zpěvačku plzeňské rockové kapely Shadow Of Night, jež se právě nezkrotným způsobem rozrůstá a rozšiřuje do povědomí stále širšího publika, a rovněž studentku našeho gymnázia. S kapelou se již dříve, ale i letos zúčastnili hudební soutěže Múza.
Na začátek bych tě chtěl požádat, jestli bys mi trochu detailněji popsala vaši kapelu a její účinkující?
Jsme rocková kapela. Mimo rock hrajeme i pop, punk a metal. Zkrátka od každého kousek. Jsme v původním složení již od našeho vzniku v roce 2017. Všichni jsme chodili na stejnou základní školu, kde nás do deváté třídy vedl náš couch Honza Krček, ale dnes už si děláme písničky sami bez jeho pomoci.
Odehrajete koncert těsně před Štědrým dnem. Máte vymyšlený nějaký vánoční program, nebo se diváci mohou těšit na koncert, na který jsou zvyklí?
Na to ti teď nedokážu odpovědět, jelikož se to plánuje přibližně čtrnáct dní předem. Protože je to mladá muzika a hrajeme s mladšími kapelami, pravděpodobně nějakou srandu podnikneme, a diváci se můžou těšit.
Vznik vaší kapely se datuje do roku 2017. Jaké byly vaše začátky? Bylo to pouhé hraní v garáži bez velkolepého plánu na budoucnost, nebo jste měli vše perfektně promyšlené?
Kapelu založili bubeník, kytarista a baskytarista. Poté oslovili mě a v tomto složení jsme odehráli náš první koncert. Klávesista se k nám přidal o chvíli později. Vedl nás náš couch Honza Krček, a my, jako nezkušení muzikanti, jsme se jím nechali inspirovat. Nicméně vždy jsme si dokázali prosadit své.
To zní skvěle. Jaká je rozmanitost vašeho publika? Mám na mysli, které věkové kategorie svou tvorbou oslovujete.
Chodí na nás malé děti s rodičemi, sourozenci, i naše babičky a dědečkové. Rozmanitost publika máme velkou. Najdete zde snad všechny generace. Chodí si nás poslechnout hlavně naši přátelé a fanoušci z Instagramu.
Je dobře, že si k vám najde cestu široké publikum. Na jakém místě hrajete nejčastěji? Jsou to kluby, bary, či venkovní akce?
To záleží na sezóně. Hrajeme po klubech i na venkovních akcích. Venkovní akce spíše na jaře a v létě. V zimě a na podzim hrajeme v klubech.
Berete každou nabídku na koncert, nebo máte své podmínky? Popřípadě jaké?
Podmínky máme. Například koncerty v na vzdálených místech zatím nebereme. Pokud je koncert v okolí Plzně, všichni máme čas a je to s fajn lidmi, rádi ji vezmeme a představíme se novým řadám jiného publika. Chystáme se ale v budoucnu brát i spolupráce mimo Plzeň a okolí. Například v Ostravě, což je zatím ještě daleká budoucnost.
Všiml jsem si, že hrajete často covery. Nachází se ve vašem repertoáru i některé vámi vytvořené písničky?
Písničky si tvoříme vlastní už čtvrtým rokem a coverů v současné době máme rozhodně méně než našich vlastních písniček. Na koncertech hrajeme tak jeden až dva covery, záleží, jak je koncert dlouhý. Ovšem hrajeme převážně své.
Jak se jmenují vaše nejpopulárnější písničky? O čem jsou?
Naše populární písnička je Bad day, která je o špatném dni a příhodách, což jde poznat už z názvu. Dále máme SON – Shadow Of Night, to je naše první o stínu noci. Pak Ghost, Life a Running through the spotlight, kde je text zaměřen přímo na noční akce a klub. O čem jsou naše písničky, je poznat hned z názvu, například Miseries of normal life. Za zmínku určitě stojí Come on nebo Broken string a plno dalších…
Jak skládáte takové písně? Kde berete nápady a čerpáte inspiraci?
S nápadem přijde vždy jeden z nás a pak si většinou každý dotvoří svoje. Klávesista klávesy, a tak dále. Já vytvořím text a melodii, potom si do toho vzájemně mluvíme a sdělujeme si své názory. Myslím, že je důležité, že hudbu tvoříme společně. V každé písničce je kus každého z nás, který složil. Ve spoustě kapelách písničku udělá jeden nebo dva členové. Přijde mi, že je to pak spíše orchestr. Přijde skladatel s notami a ostatní to zahrají. Takový způsob se mi moc nelíbí. Jsme v původním složení, takže si myslím, že je důležité mít vztahy v kapele dobré. Kapela by měla být jako rodina, jako vaši přátelé, se kterými se zasmějete. Určitě bych nechtěla hrát s někým, koho nemám ráda. My v kapele máme vztahy dobré a kdykoliv někdo z nás něco potřebuje, jiný mu pomůže. Za svou kapelu jsem vážně vděčná a kluky mám moc ráda.
To je krásné, líbí se mi tvůj pohled. Člověk vše musí dělat s láskou. Přesuneme se nyní na něco komického. Zklamala vás někdy technika na koncertě? Byl to spíše legrační, nebo trapný zážitek?
Tak proud nám ještě nevypadl. Občas to někdo pokazí, ale ostatní ho podrží a přizpůsobí se situaci, takže to navenek není moc poznat, a co se týče techniky, taky se stalo, že rupla struna nebo podobně, ale většinou se to hned vyřeší, dohraje se písnička a vymění se kytary, nebo kabely. Jinak nic extra.
Máte ambice na to vyhrát finále hudební soutěže Múza?
Ano, máme. Již jednou jsme se dostali do diváckého finále, ale zrušilo se to kvůli covidu. Máme ambice vyhrát tuto soutěž, ale zároveň to bereme i z druhé stránky, abychom si to společně s diváky užili. Děláme to přece jen pro radost, ne pro peníze.
Tak to vám fandím. Chtěl bych ti poděkovat za rozhovor, opět jsem se dozvěděl mnoho věcí. Je tu ještě nějaká věc, kterou bys ráda vzkázala čtenářům?
Chtěla bych jim vzkázat, že je srdečně zveme 17. prosince do Divadla pod lampou na divácké finále soutěže Múza. Přijďte nám dát hlas. Těšíme se na vás, rádi vás uvidíme. Na další koncert nás můžete přijít podpořit 23. prosince opět do Divadla pod lampou. Můžete nás sledovat na Instagramu a Tiktoku pod názvem @_shadow_of_night_. Snad se brzy setkáme. Děkuji za rozhovor, přeji hezký den.
