Jedovatě zelená voňavá houba? Ve skutečnosti se jedná o Kill Billa mezi houbami

Prý krásně voní a chutná překvapivě sladce. Pravdou však je, že tuto houbu pozřete jen jednou. Seznamme se s nejjedovatější houbou Evropy a Severní Ameriky, muchomůrkou zelenou.

Určitě jste s ní již měli tu čest, tudíž víte, jak vypadá. Její nazelenalé zbarvení a zřetelně zelenými šupinami je pro ni typické. Avšak pokud tento článek čtete, zřejmě jste tuto houbu naštěstí nepozřeli, a ať vás to ani nenapadne. Pokud totiž zjistíte, že jste snědli právě tento druh až druhý den po požití, očekávejte téměř jistou smrt.

Pojďme ji poznat blíže

Z vlastní zkušenosti nejspíše víte, že mívá radši teplejší oblasti a hojně se vyskytuje právě ve smíšených a listnatých lesích. Přes její typicky zelené zbarvení se však můžeme setkat i s jinými odstíny zelené, někdy její povrchu působí až bíle a často si ji lidé zaměňují se známou pečárkou polní, holubinkou, zelánkou či dokonce bedlou. Pokud v přírodě spatříte žampion, ujistěte se, že víte naprosto jisté, kterou houbu sbíráte. Muchomůrka zelená má bíle zbarvené lupeny, kdežto pečárka polní je má světle až tmavě hnědé. Dále se také od žampionů odlišuje takzvaným ,,kalichem smrti“, který představuje spodní část nohy, jejíž cípy vystupují mírně nad zem. Buďte také opatrní při rozeznávání pýchavek. Naše muchomůrka zelená se jim podobá ve svém nízkém věku, jakožto plodnice. Nadále může dojít k záměně jejích vajíček s vajíčky vysoce ceněné a jedlé muchomůrky císařské. Tato záměna ale pro nás v Česku nepředstavuje nijaký větší problém, neboť se vyskytuje vzácně v okolí Moravy a je přísně chráněná.

Co se s vámi začne dít po požití?

Jelikož celá plodnice obsahuje vysoký podíl alkaloidů, nejjedovatějšími z nich jsou fylotoxiny a amatoxiny, nikoho nepřekvapí, že se jí lidově říká ,,pohár smrti“ a k otravě stačí požití jedné plodnice, ostatně by stačilo i menší množství. Nečekejte, že zemřete ihned po vydatném jídle, obsahujícím muchomůrku zelenou, první příznaky se objevují zhruba po 8, někdy 12 hodinách, vzácně po 24 hodinách. Během této doby moc bolesti nepociťujete, její jedy ale v této chvíli zákeřně napadají játra a ledviny. V tomto stádiu už není cesty zpět. Během následujících dvou dnů máte silné střevní potíže, nevolnost a dochází ke zvracení. Tyto strasti doprovází celkový pocit chladu a silné bolesti hlavy. Nikoho asi nepřekvapí, že tyto stavy vedou k dehydrataci organismu a postupnému selhávání oběhového systému. Pokud tuto fázi přežijete, můžete po čtyřech dnech očekávat zdánlivé zlepšení, protože se na chvíli zbavíte průjmů a nevolnosti. Bohužel ale v tuto chvíli selhávají již napadená játra a ledviny. Když pak přestanou játra fungovat úplně, následují apatické stavy, které vedou k bezvědomí. Dochází k rozšíření zornic a poklesu tlaku. Smrt může být 4. až 12. den po požití této jedovaté houby.

A co případná léčba?

Možnost léčby je ovšem závislá na množství požité plodnice a tudíž obsahu toxinů v krvi. Dále závisí na délce čekání s obrácením se na lékařskou pomoc. Pokud jste ale mezi těmi šťastnějšími z otrávených a vy se tak dostáváte do nemocnice včas, očekávejte okamžitý výplach trávicí trubice. A to z důvodu zamezení dalšího vstřebání jedu do oběhu. Další krok vás možná lehce překvapí, dost často se využívá právě živočišného uhlí, které v trávicím traktu pacienta část jedu vychytá a tak zabrání dalšímu vstřebávání. Mimo to se podávají léky, jako je penicillin typu G, od jehož vysokého podávání se ustoupilo, či silymarinu. Jako úplně poslední možnost, jak zachránit pacientovi život je okamžitá transplantaci jater, která je ovšem sama o sobě velmi náročná a riziková. Proto si dávejte v přírodě pozor a berte zřetel na vše, co se vám při intoxikaci muchomůrkou zelenou může stát.