Před 84 lety zemřel největší český spisovatel – Karel Čapek

Uběhlo již 84 let od smrti českého spisovatele, novináře, dramatika, překladatele a intelektuála Karla Čapka. Jedná se o zřejmě nejznámějšího a nejuznávanějšího českého autora dvacátého století. Jeho dílo se dodnes čte ve velkém. Čapek mimo jiné varoval před nástupem nacismu a před vzpourou moderních technologií.

Osobnost Karla Čapka je velmi komplexní. Široké veřejnosti je znám především jako spisovatel, ať už prozaik či dramatik. Často bývá opomenuto jeho dílo novinářské, které je rozsáhlejší než jeho ostatní knihy. Byl bezesporu velmi významnou osobností české žurnalistické scény a také velmi inteligentním a rozumným člověkem na správném místě. Pojďme se ve zkratce seznámit s jeho životem.

Jak rostl a pilně studoval malý Čapek?

Karel Čapek se narodil v Malých Svatoňovicích 9. ledna 1890 v rodině venkovského lékaře MUDr. Antonína Čapka. Matka sbírala slovesný folklor. S rodiči se brzy přestěhoval do Úpice, kde byl v místním kostele 13. ledna 1890 pokřtěn. Vyrůstal se sestrou Helenou a bratrem Josefem. Jeho bratr Josef se stal i jeho budoucím kolegou a důležitým partnerem v Karlově pozdější tvorbě. Hluboký obdiv cítil spisovatel ke svému otci. Později jej inspiroval k jedné z Devatera pohádek – Doktorské. Jeho matka Božena nebyla velmi vyrovnaná a vztah rodičů spíše trpěl.

V Úpici také studoval základní školu Na Blahovce, která byla po jeho smrti přejmenována na Základní školu bratří Čapků. Po absolvování základní školy začal studovat gymnázium v Hradci Králové. Musel ovšem brzy přestoupit na gymnázium v Brně, kvůli jeho organizování protirakouského spolku. Dostudoval tedy v Brně a začal studovat estetiku a filozofii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde se dostal i na studijní pobyt v Paříži či Berlíně a poté získal doktorát z filozofie.

Počátky literární činnosti aneb raná kariéra

V listopadu roku 1915 byl jmenován doktorem filozofie. V té době byl Čapek nemocný a kvůli zdravotním důvodům tak nebyl odveden do První světové války. Právě tato válka také ovlivnila jeho dílo, neboť začal vystupovat jako pacifista, který naprosto odmítal násilí. V roce 1916 vydal společně s bratrem Zářivé hlubiny. Po ukončení studia krátce působil jako vychovatel v šlechtické rodině. V roce 1917 byl domácím učitelem Prokopa Lažanského na zámku Chyše. Jako vychovatel však údajně působil pouze tři měsíce a brzy přešel k novinařině. Stal se redaktorem v několika denících a časopisech: v Národních listech (1917–1921), v týdeníku Nebojsa (1918–1920) a v Lidových novinách (od roku 1921). Z Národních listů odešel v roce 1921 na protest proti vyloučení svého bratra z redakce a proti politickému směřování listu, které vnímal jako zaměřené proti prvnímu československému prezidentovi Tomáši Garrigue Masarykovi.

Do roku 1925 žil Karel Čapek spolu se svým bratrem Josefem Čapkem v bytě na Malé Straně. Pak se přestěhovali na východní hranu vinohradské kolonie Spolku žurnalistů, kde pro ně postavil architekt Ladislav Machoň v letech 1923–1924 rozsáhlou dvojvilu v tzv. národním slohu. Nejprve žil Karel Čapek ve své polovině domu v dnešní Praze 10 sám, později se svou ženou Olgou Scheinpflugovou. Druhou polovinu domu obýval bratr Josef Čapek se svou rodinou. Ke svatbě v roce 1935 obdrželi novomanželé Karel Čapek a Olga Scheinpflugová právo bydlet na letním sídle nad rybníkem Strž u Staré Huti. V současnosti je v tomto domě památník Karla Čapka. Zde Čapek ve svých posledních třech rocích života převážně pobýval.

Smrt Karla Čapka

Koncem srpna 1938 zasáhla dům a zahradu ve Staré Huti povodeň. Čapek se ihned pustil do náročných oprav. V prosinci 1938 si Karel Čapek přivodil lehkou chřipku. Jeho stav se přechodně zlepšil, ale brzy musel znovu ulehnout. Ke chřipce se přidal zánět ledvin a zápal plic. Zemřel na plicní edém dne 25. prosince 1938, tedy několik měsíců před okupací Čech a Moravy nacistickým Německem. Je známo, že gestapo plánovalo jeho zatčení. Byl pohřben na Vyšehradském hřbitově v Praze.

Ve spoustě svých děl Čapek varuje před nadcházející Druhou světovou válkou a nastupujícím nacismem. Používá tak alegorii – jinotaj. Nejznámější varování je například román Válka s mloky či jeho dramata. Spousto děl, jako třeba fejetony, byly vydány posmrtně.