Adolf Hitler: Masový vrah, jenž se toužil stát umělcem

Každý z nás zná tohoto muže. Adolf Hitler byl jeden z největších zločinců v dějinách lidstva. Ač se tento člověk dostal do povědomí lidí spíše jako lidská zrůda, nebo jako ztvárnění čirého zla, odjakživa toužil stát se umělcem, což mu dvakrát bylo odepřeno. Vážně maloval tak příšerně?

V článku se patrně nedozvíte moc informací ohledně jeho cesty vůdce. Dozvíte se totiž, co se dělo ještě před ní a jestli tyto události měly vliv na tento budoucí vývoj. Abychom se ale něco dozvěděli o jeho snaze stát se velkým umělcem, musíme se vrátit ještě pár let před jeho vstup do politického dění.

Adolf Hitler měl celoživotní sen. Chtěl se stát umělcem. Bohužel jeho cesta ke slávě pomocí výtvarného umění byla proťata spletitými stezkami a klacky, které mu kdosi házel pod nohy. Ten kdosi byla zřejmě Akademii výtvarných umění ve Vídni, jenž ho dvakrát odmítla přijmout ke studiu na této škole. Adolf Hitler se chtěl stát známým malířem, ale vídeňská akademie ho neuznala jako studenta hodného tohoto studia, čímž změnila osud světa. Hitler se díky tomu rozhodl naplnit svou životní cestu vstupem do politiky. Později budování Třetí říše popsal jako své „umělecké dílo“. Akademie výtvarných umění ve Vídni si jistě po válce musela ťukat na čelo a říkat si: „Proboha, co jsme to zapříčinili?“

Není ale vcelku jasné, zdali by to něco změnilo. Kdyby byl Hitler skutečně přijat, mohl by se mu třeba věnovat na doživotí, v opačném případě by se jako umělec neuchytil a odebral by se k působení v politice taktéž. Vinu rozhodně nemůžeme připisovat na stranu vídeňské akademie. Možná by i s naplněnými uměleckými ambicemi nevydržel nenaplnit svoje drsné politické vize, a pokusil by se ovládnout Evropu, potažmo celý svět. Ovšem těžko zpětně říci, zdali se tomu dalo zabránit. Údajně se však celý život necítil jako politik, ale jako umělec.

„Vůdce je v podstatě umělecky citlivý člověk, svým spolehlivým instinktem spolehlivě pochopí každou situaci a jeho závěry jsou vždy srozumitelné a pronikavě logické“.

Joseph Goebbels – prohlášení o Adolfu Hitlerovi

Architekt, malíř, politik? Měl talent?

Adolf Hitler v roce 1907 absolvoval přijímací řízení u komise vídeňské Akademie výtvarných umění. Bylo mu tehdy řečeno, že věc kterou ve svém malování postrádá, je talent. Tehdejší rektor Sigmund le Allemand mu namísto toho doporučil studium architektury, k němuž se Hitler nemohl přihlásit, jelikož studium vyžadovalo maturitu, jež Hitlerovi chyběla. Tou dobou si neprocházel nejlepším obdobím, neboť se mu mísil pocit neúspěchu a hořkost ze smrti vlastní matky.

Hitler se nevzdal. Jakožto tvrdohlavý zájemce se ke studiu přihlásil znovu po tom, co se do Vídně definitivně přestěhoval. Nečekaně ho rovnou ani nepustili k pohovoru a zkouška mu byla zapovězena. Jelikož se opravdu chtěl vydat cestou umělce, která mu ale nyní byla zavřená, musel vymyslet nějakou alternativu, aby se uživil. Začal si proto vydělávat jako pouliční umělec. Zklamán z neúspěchu na akademii se stal bezdomovcem a prodával své obrazy na ulici.

Pět let bídy a živoření

Na ulici strávil dohromady pět let. Za tyto dlouhé roky, jenž prožil ve špíně na kamenných dlažbách v ulicích Vídně se v něm nejspíše rozmohla nenávist k některým spoluobčanům, které denně potkával. Antisemitismus v něm sílil natolik, až postupně začal naplňovat své vyhlazovací choutky. Celý vývoj jeho nenávisti k Židům se promítal i na plátnech, které prodával.

Pomocník architektů nepochopený dnešními umělci

I v době nacistické propagandy se Hitler své záliby nevzdal a rozhodl se, že i nadále bude pokračovat s tvorbou. On sám například navrhnul architekturu budov a všech možných staveb ve Třetí říši, navrhnul, jak by asi mohly vypadat nacistické uniformy a vlajky. Všechny jeho skicy následně předával kvalifikovanějším a vzdělanějším umělcům, kteří jeho náměty posoudili.

Hitlerovy obrazy samozřejmě později prošly posouzením ze strany odborníků v uměleckém směru. Tato zkoumání přinesla nové pohledy na jeho tvorbu a názory. Odborníci se shodují, že jeho malby jsou průměrné, chladné, avšak řemeslně kvalitní a z malých lidí na plátně je patrné, že Hitler upřednostňuje monumentalitu staveb než příběh jednotlivce. 

Hitlerův neúspěch na umělecké dráze byl prvním impulzem ke všem problémům, které následně způsobil, byl to podnět, který ho donutil připravit miliony lidí o jejich cenné životy, způsobit trauma rodinám, které přišly o své členy. A nebo byl takový vždycky? Dodnes jsou jeho malované pohlednice, plátna a plakáty na trhu s uměním a prodávají se v milionových hodnotách. Jaký na to máte názor vy?