Balada rozbitého hrnku

Předmluva: Část názvu balada má zvýrazňovat ponurost děje se špatným koncem. Ostatní literární kritéria nesplňuje, jelikož balada je lyricko-epický útvar. Ilustraci pro tento fejeton jsem si dělal výjimečně sám, jedná se o rychlokresbu perem. Není to nic profesionálního, ba možná ani hezkého, ovšem pro znázornění stačí.

To vám, vážení čtenáři, byl kdysi jeden hrnek. Jeho vzhled byl celkem běžný, jako ostatních hrnků. Byl červený, rudý jako planá růže. Po jeho těle byly bílé tečky, umístěné krásně pravidelně a symetricky po celém jeho vnějšího obsahu. Jeho objem taktéž nebyl převratný, jednalo se spíše o takový standardní hrnek, jež se nachází v každé domácnosti. Byl velmi starý, takový spíše chalupářský, měl na sobě pár rýh a sem tam trochu sešlou barvu, nátěr místy spíše zmizel úplně a odhalil tak bílou, hrubou keramiku, z níž byl vyroben. Samozřejmě před léty.

I tento hrnek měl svou osobnost. Byl křehký. A jako každý hrnek, kus nádobí, měl i svého majitele, vlastního pána. Byl submisivní, nikdy si nemohl vybrat, co do něj bude nalito, či komu bude při další návštěvě propůjčen pro nynější pití nápojů. A nebyl si vlastně ani jist, či bude využit právě pro nápoje, ať teplé, či chlazené, nebo třeba pro vaření a prosté rozklepávání vajec. Jeho život byl ponurý, stejně jako tato balada o něm. Ani na své emoce právo neměl, neb to nezajímalo jediného živáčka.

I přes svůj věk byl moudrý a zkušený. Prošel si spousty situacemi. V poklidu každý den postával na poličce v kuchyni, kde se jeho rodina setkávala každý den u večeře. Tedy slyšel vše, co se událo, ať už dětem ve škole, či rodičům v práci. Kdyby ovšem slyšel jen to hezké. Někdy byl i svědkem hádek a konfliktů v domácnosti.

Teď už tam nestojí. Byl semlet temnými spáry a nezodpovědností lidské zlony naší doby. Byl chycen do pracek samotného ďábla, jménem člověk. Při jedné hádce byl mrštěn o stůl a roztříštil se natolik, že jeho střípky byly po celé kuchyni. Taková škoda jednoho hrnku pro lidskou zlobu.

Bylo mu to líto, že jeho život skončil právě takhle. A také ho mrzelo, že nebyl talíř a nebyl rozbit při svatbě pro štěstí… Takhle byl rozbit zbytečně. A tak skončil příběh jednoho hrnku.