Mrzutý život psí
Za ilustraci vděčím své ilustrátorce Aničce Dvořákové.
Seděl jsem u večeře, když mě napadlo, že život psa je vlastně plný strastí a zklamání.
Pohleďte na život psa trochu jinak, nežli jste zvyklí. Člověk pohlíží často na psa nejen jako na čtyřnohého a roztomilého přítele, rozkošného veselého hafánka, ale i jako na parazitického povaleče, jenž celý den stráví vyhříváním se na gauči, stočením v pelechu a požíráním předražených pamlsků, ve kterých se často nachází lepší suroviny, než v potravě pro lidi. Tohle je ale pohled spousty pejskařů i nepejskařů. Když se podíváme z jiného úhlu pohledu, je pes vlastně docela tragéd s počínajícím syndromem vyhoření. Pocit vyhoření nastává právě ve chvíli odchodu majitele z bytu.
Rozšafný a veselý psík touží po lásce a hře, což jsou pro něj základní předpoklady k dobrému životu. On je také dostává, ale přece jsou dny, které musí celé strávit v bytě sám, aby páníček mohl odjet do školy, či práce. Hafan si tak musí poradit se samotou, která ho s velkou pravděpodobností ubíjí. A nebo ne? Víte snad, co dělá váš pes, když nejste doma? Třeba si vesele píská, nebo si plete oprátku, nebo třeba tančí břišní tance. Pokud si nepořídíte kamery, nebo ho nebudete pozorovat z venku skrz škvíru v roletách na okně, pak to zřejmě nezjistíte.
A psí život protkán jest též zklamáním. Například když přijdete domů si jen odložit tašku a opět odcházíte. On je pak chudák celý šťastný, že jste zpět a vy zase pláchnete! Dalším jeho zklamáním je například jeho profesionální žebráctví. Neznám jediného čoklíka, který by u jídla nesomroval. A občas jsou i úspěšní. Každopádně ve většině případů ne.
Život psa tedy prostě není snadný. To ale nepochopíme tak snadno, jelikož nejsme v jejich kůži.
