Zdeněk Svěrák o maturitě, Letné a StarDance

Já jsem myslel že to budu mít v plánu, ale do toho mi vešla Noc divadel. To je každoroční záležitost a zrovna to vyšlo na 16., takže já se tam asi – ne asi, určitě – dostavím do davu a určitě ve středu natočím pozvánku na Letnou. To máme s Mikulášem [Mikuláš Minář – předseda spolku Milion chvilek pro demokracii] dohodnutý, že u něj v bytě uděláme pozvánku.

(smích)

Já vůbec nenavštěvuju sociální sítě, takže já to nevím. No, já se nepokládám za spasitele, natož za moudrého, ale jsou chvíle, kdy si říkám – to už musíš, protože to už se nedá vydržet. Já si myslím že ačkoliv to vypadá že ty chvilky a ta setkání na Václaváku a na Letné nemají nějaký jednotný cíl, plní svůj účel – a mně aspoň pomáhají – v tom, že si uvědomíme, kolik nás je, kteří jsme nespokojení s politickou situací ve které žijeme, a to je povzbuzující – a je to taky myslím pro politiky alarmující, oni dělají, že jim to nevadí, ale oni vědí, že tady je obrovská síla v pohotovosti a když spáchají něco, co už bude opravdu k nevydržení tak ono se to během dne sejde zase ta spousta lidí – a to je pěknej strašák.

Já jsem dělal dvacet let pro Paraple každý rok pořad, který se jmenoval Dobročinná akademie. Ten pořad nám pomohl vůbec to centrum vybudovat, ten dům postavit, protože každý rok jsme vydělali takových pět šest milionů od lidí. Pak nám televize jednoho dne nabídla, zdabychom nechtěli spojit Paraple s tímhle velice sledovaným pořadem StarDance, a že bychom tam mohli těch peněz vydělat víc. To se ukázalo jako pravdivé, protože to byl asi dvojnásobek. No a tak několik let už tam takhle za mě Terezka Kostková a Marek Eben dělají tu práci kterou jsem dělal já dvacet let – no a já se bojím co bude dál až přestanou.

(smích) Ano těším se i bojím.

Nepovídejte!

Tak hru – třídní knihu napsal Láďa Smoljak sám a seminář jsme dělali spolu. Je na bíledni o ho ovlivnilo – je to jeho zkušenost kantorská…

..ano, my jsme oba kantoři a oba jsme učili jak na gymplu tak i dospělé – školu pro pracující. O tom jsme zase napsali film Marečku, podejte mi pero. Ale je to ta pedagogická zkušenost. A ta druhá je..?

Záskok. No tak Záskok patří k těm nejmladším hrám a myslím že to byla šťastná volba toho tématu toho kočovného divadla. My jsme vždycky hledali téma, které mělo s Cimrmanovo dobou něco společného, které pro ní bylo charakteristické. A jeho doba – to je doba těch kočujících divadelních společností, v Plzni byla Budilova společnost, Vendelína Budila, takže myslím, že to bylo správně zvolené téma a ukázalo se, že i ta hra, která je vlastně takovou perzifláží vesnického dramatu, má větší dramatický oblouk než ostatní naše hry. Že má začátek, střed a konec, má tam takovou katarzi. To vedlo autory k napsání.

Počítač (smích). Mám pracovnu číslo jedna, tam píšu v ruce, třeba když odpovídám na dopisy a chci aby to bylo pěkné, a pracovnu číslo dvě a ta je počítačová.

Titulní obrázek: Kateřina Šulová / ČTK