Bočči the Rock! Anime, o kterém ani nevíte, že ho potřebujete vidět!

Fanoušci anime už asi znají žánry jako sport nebo slice of life, a tak vědí, že i anime s tak nezajímavou premisou jako „kluci hrajou volejbal“ může předat stejně, ne-li více napětí a emocí než klasiky dnešní doby jako Naruto nebo Death Note. A právě Bočči the Rock je jedno z těch anime, které mě nejdřív příliš nezaujalo, avšak dal jsem tomu šanci a než jsem si uvědomil, co se děje, byl seriál za mnou a já měl nového oblíbence.

Samozřejmě nic není perfektní a i tenhle seriál má své nedostatky, zejména pokud vás nezaujme jeho humor, na kterém jako spousta dalších komedií stojí. Pro mě osobně je nedostatek seriálu jeho délka, a to pouhých 13 epizod. Avšak, jedná se o nový seriál, který může a nemusí dostat druhou, třetí, pátou? sérii. Pointa je, že tím kolik má seriál postav, není moc času rozvinout dost těch vedlejších a tak se zaměřuje hlavně na 4 hlavní postavy.

Nejvíce na tu nejhlavnější, Bočči, Hitori Gotó – mladou holku, která má problémy se socializováním. Už od dětství touží se stát rockovou hvězdou, protože chce předávat své emoce a myšlenky skrz hudbu. A talent na to má! Ačkoli ve skutečném životě příliš úspěchu nezískala, na internetu ji sledují hrát na kytaru desetitisíce lidí. Jednou po škole se úplnou náhodou zaplete do kapely Kessoku band, kde si najde první skutečné kamarády a vyrazí na dlouhou trať s cílem dosáhnutí svého snu. Divák se s ní v mnohých situacích jednoduše ztotožní, neboť její (lehce přehnané) introvertní myšlenky a nálady měl snad v životě každý.

Každé špičkové anime má svůj unikátní styl animace. Některé sází na neskutečně detailní a živé prostředí, které z pravidla vypadá lépe než skutečný svět (Jako například Garden of Words). Jiné naopak jak postavy, tak prostředí zjednoduší a energii vloží do hraní si s limity samotné animace (jako třeba Mob Psycho 100). A jedno slovo, kterým bych definoval Bočči the Rock je: Kreativita!

Za vzniknutím Bočči stojí tým talentovaných lidí, kteří měli pod vedením režiséra Keiičira Saitóa (圭一郎 斎藤) volnou ruku. Je tedy běžné, že se pro nějaký vtip použije naprosto jiný animační styl, ať už k dané situaci sedí, nebo je tam zdánlivě jen tak. Například úzkost Bocchi je v jedné epizodě zobrazena glitchováním, kdy slyšíme pouze démonicko-elektrické zvuky, které byly mimochodem vytvořeny hlasovou herečkou a téměř nezměněny. (odkaz na video)

Třeba sportovní festival je tu vyobrazen v devadesátkovém anime stylu, jako pálení čarodějnic. Takových scén je v seriálu hromada, v podstatě každou epizodu několik, a jen tak se neomrzí!

Reference na ostatní anime jsou tu dobře provedené v tom, že ty původní nevykrádají, ani není nutnost je znát pro vtip dané scény, a jsou tam skutečně jen pro “ha, to odkazuje na něco, co jsem viděl” momenty.

Dalším obrovským plus animace tohohle seriálu je přesnost a důraz na detail v nejdůležitějších momentech: momentech koncertů. Je zde mistrovsky použitá technika zvaná “rotoscoping”, kdy se přes 3D modely postav nakreslí 2D obrázky a celá scéna pak působí více jako 2D animace. Jestli jste viděli videa typu “hraju, co skutečně hrála X postava z Y seriálu”, tak asi uznáte, že to byl docela bizár, často to neznělo ani jako hudba… To se tady nestane. Díky používání 3D modelů je snazší animovat hraní na nástroje přesně. Sedí pak nejen pokládání prstů postavy na kytaru, ale i takové nepodstatné detaily jako kde se nachází ruka na hmatníku kytary při pohledu zezadu. A hlavně to vypadá skvěle, doporučuju si najít klip z anime (odkaz na video).

K hudbě už bych snad dodal jen to, že je to rock. Kapela Kessoku band má účet na spotify, kam nahráli několik ikonických písniček ze seriálu a rád si je občas pustím. Navíc kdo anime viděl, chápe do určitě míry i obsah textů bez jediné znalosti japonštiny, a to minimálně mě připadá cool! 😀

Jak nejspíše jde poznat, seriál celým srdcem doporučuju. Přinejmenším si ho užijí fanoušci animace a fanoušci takového žánru hudby. Jak jsem již zmiňoval, seriál stojí dost na svém humoru, ten je založený na animaci (aneb něco víc vypadá vtipně, než aby to bylo vtipné samo o sobě) a na interakcích postav. Rozhodně bych před zavrhnutím seriálu, ať už z jakéhokoli důvodu, dal alespoň 2-3 epizody a třeba zjistil, že jsem tenhle seriál potřeboval vidět a doteď jsem to ani netušil!

Zdroje obrázků: Všechny jsou screenshot z anime, které lze legálně sledovat na Crunchyrollu, ovšem není problém zapnout internet a najít i… ehm… levnější řešení.