Krása světa

Předmluva: Ilustraci dělala Dominika Korelusová, děkuji ji tímto za pomoc a chválím za její povedené dílo.

Kdyby naše společnost byla například budova, zřejmě by to byla prastará, nejspíše antická budova. Každý kolemjdoucí by kolem ní jen prošel, možná se jí i vyhnul, jelikož se jí patrně sloupává omítka. Ta popadaná omítka pak odhaluje pravdu celé lidské komunity, všechny strasti, problémy a civilizační choroby. A každý kus omítky představuje dopady na lidskou psychiku. Je tedy těžké kolem jen projít a nenechat se trefit padající depresí dnešní doby.

A abych jen neházel špínu na dnešní dobu, neboť to dělám často, lze najít i pár pozitiv. Když se člověk rozhlédne, je jich vlastně docela dost. Například že proti té budově se přes silnici nachází malebný parčík s lavičkami a cestičkami, které lemují štědřence, tavolníky, komule, smetánky lékařské a spoustu další flóry. Ty cestičky dohromady vykreslují mapu našeho světa. Už v dětství nás po nic maminka učila chodit držíc naši malou ručičku. A kolik zajíců jsme chytili. A kolikrát na té cestě padáme dodnes.

Život se mění a lidé s ním, ovšem občas jsou i věci, jež jsou neměnné a zůstávají stále stejné už po desítky let. A je jich dostatek. Třebaže každý den zápolíme s údělem dnešní doby – časem. S nejvzácnější komoditou na světě. Není divu, že věčně nestíháme, když žijeme v tak uspěchané době. To se už asi nikdy nezmění. Nikdo to nemá rád a je to všem nepříjemné. Co si budeme, kdo by rád spěchal. Každý však může být svým pánem a spěchat nemusíme, nebo snad ano?

Přijít po škole či práci domů a ulehnout, toť sen každého člověka, ovšem ne vždy to je plánované. Je to jako zrada! Obzvláště v případě kdy potřebujete něco nutně udělat, ale dáte si malý odfrk mezi pracemi, obvykle se totiž ten malý odfrk protáhne až do samotného sklonku podvečera. Člověk se většinou vzbudí úporně orosený s propocenou peřinou a polštářem plný slin a bědujíc chodí po světnici, že si nenařídil budík, nebo se raději neposilnil šálkem kofeinového nápoje. To se měnit také nechystá.

Možná je lepší z toho města utéct třeba do lesa. Někam úplně jinam, kde na vás nemůže spadnout civilizační omítka.