Vážení spolužáci, přátelé a čtenáři,
Už jsme zase o rok starší.
Rok, který za sebou nyní necháváme, nám přinesl spoustu změn jak v našich kariérách, tak v našich osobních životech. Co se týče těchto změn, nelze takto konkrétně určit, zda přinesly dobro či zlo, lze jen říci, že prostě nastaly. Oproti oběma předešlým létům, které (cituji svůj loňský proslov) „byly roky hluboké deprese nad pevninou se sklonem k bouřkám. Bylo dusno a zle; vše temně to burácelo, ale ani vzduch se neosvěžil a nesprchla z toho dobrá vláha naděje.“ Minulý rok byl plný napětí a odlehlo nám až na jeho samotném sklonku, zatímco tento rok, jenž právě necháváme za sebou, se nesl spíše v náladě, jaká panuje po bouři. Všichni jsme se hravě vrhnuli zpět do napravování chyb, které jsme učinili, začali jsme si více vážit jeden druhého a daleko více jsme si uvědomili, že žít je vzácnost. Jen dávejme pozor, aby se nejednalo o ticho před další bouří.
Je to poněkud střídání dobra a zla. Střídají se dobré a špatné roky v neurčitých intervalech a algoritmech. Příroda nám dává znamení, zda přijde právě ten dobrý, nebo ten zlý. Jenže lidé to přehlíží, neumí číst ta malinká písmenka osudu, který se k nim snaží prodrat a navést je tak na lepší cestu. Tedy jemu se to daří, ale lidé jsou ve zlých časech příliš zaslepeni tím, jak to období přečkat, než aby vnímali obrat k lepšímu. A tak ztrácí na kvalitě života. Žijí z víkendu na víkend, co hůř, ze dne na den. Své studium či práci berou jako tragédii a žijí prakticky jen ve svém volnu. To ve své podstatě jest realita dnešní společnosti. Taková příroda až tak pesimistická není. Ona nepřečkává tuhou zimu, ale chystá se na voňavé a čerstvé jaro. Možná bychom se toto také měli naučit.
A co se týče pesimismu v jeho čisté, nezředěné podobě, řekněme, že je to jako vlastnit svíčku a neustále se stresovat, že zhasne. Je to přesvědčení, že zafouká vítr, ozve se meluzína a plamen odnese někam daleko, kde už ho nespatříme. Není to zadání, že věci musí dopadnout špatně, ale myšlenka daného člověka, že věci určitě nemůžou dopadnout nijak jinak, než zle. Je to jistý způsob požitkářství.
Každý pesimista se totiž svým způsobem raduje z té vší špatnosti, jelikož si ji nevědomky i sám předurčuje. Takový člověk nevěří, že je svět zlý, ale přijde mu v pořádku, že takový je. Oblíbené heslo pesimisty je například „nechval dne před večerem“, neboť stále očekávají nějakou ránu i na konci celého dne, či momentálně roku. Jsou takřka pokaždé připraveni. A protože stále očekávají něco zlého, nejspíše se jim to proto i lépe snáší.
Zdá se to jako chvilka, za kterou jsme tento rok proletěli. Vzpomeňte na dobré duše, jež se nepovedlo spasit a nezvládly tento let s námi. Proto tedy apeluji na každého z vás, čtenářů, zapalte těmto padlým, ovšem statečným letcům alespoň malou svíčku a věnujte tak čest jejich památce, neboť si to zaslouží.
Vážení čtenáři, nechme nyní negativa stranou a zaměřme se na věci času budoucího, které nás čekají následující rok. Věřte, že následující rok má pro nás přichystané různorodé nádhernosti, ale i nástrahy, s nimiž se zvládneme bez újmy vyrovnat. V dnešní těžké době si třeba člověčenstvo konečně uvědomí, co jsou přednosti pro každého z nás a na čem každému záleží. Proto užívejte i věcí a osob které máte rádi, jelikož ne všechno je samozřejmost.
S radostí bych vám teď tedy popřál užité oslavy a především úspěšný vstup do nového roku, přál vám zdraví, štěstí a apeloval na vás, aby jste po celý rok rozdávali to nejkrásnější co se ve vašem nitru nachází, totiž lásku…
Šťastný Nový rok, milí čtenáři! Opatrujte se a budu nadšen se s vámi opět shledat.
S přáním všeho dobrého,
váš šéfredaktor,
Jakub Cízler
