Pérák aneb postrach nacistů
Tmavá maska, svítící rudé oči a pružiny na nohou, díky kterým zvládal vyskočit až do šesti metrů. Tajemný muž, jež se za dob Druhé světové války stal postrachem nacistů a kolaborantů. Neporazitelný kat všech okupantů. To je Pérák.
Pokud by jste hledali nějakého superhrdinu, který by nebyl z řad Marvelu nebo DC Comics, pátrali byste v dnešní době přehlcení podobnými filmy již vcelku náročně. Většina lidí totiž ani netuší o hrdinovi přímo z naší malebné vlasti. A konkrétně ze srdce naší vlasti, v jejím hlavním městě Praze. Jeho jméno je Pérák, a přestože neumí létat, ani běhat nadzvukovou rychlostí, nebo nemá pavučiny, stal se významným hrdinou české popkultury a městských legend.
Tajemný mužík připomínající klokana
Někteří lidé si skutečně Péráka představují jako muže, který skáče podobně jako australský vačnatec. Možná nejsou od pravdy až tak daleko. Ovšem v tomto případě je pravda zcela relativní, neboť dle svědectví některých lidí z té doby byl Pérák skutečně několikrát viděn. V době nacistické okupace byl považován za opravdovou žijící osobu, ovšem později se začalo přicházet na to, že se nejspíše jednalo o nějakého umělce, parašutistu, speciálně vycvičeného vojáka, šílence nebo vynálezce, a ne o zachránce našeho národa a kata okupantů.
Dle některých výpovědí byl Pérák obyčejný člověk, který měl na botách připevněné pružiny, díky kterým mohl skákat o něco výše než lidé bez pružin. Což by dávalo i smysl co se týče fyzikálních zákonů. Údajně skákal snožmo jako klokan, maximálně o pár desítek centimetrů výše, než obyčejný člověk. Údajně prý nosil také zvláštní černou masku se svítícíma červenýma očima a vyznačoval se také svou pružností a ohebností, což by mohlo napovídat skutečnosti, že se jednalo pouze o nějakého artistu či jiného uměleckého akrobata.
Miloš Pulec, známý český folkorista, vydal roku 1965 studii s názvem Podání o Pérákovi, v níž údajně cituje chlapce, který byl svědkem onoho tajemného muže: „Skákal sounož, po každém dopadu na zem šel do hlubokého dřepu, aby dostal pořádný odraz a rukama udržoval balanc. Skákal tak vysoko, že měl v nejvyšším bodu výskoku hlavu skoro ve výši elektrického vedení tramvaje. Při každém doskoku vydaly boty zvuk, jako když hodíš cihlu do hlubokého bahna.“
Kde se vzal, tu se vzal…
Jak je v kultuře českého národa známo, když národ prožívá krušné chvíle, vždy přijde nějaký zachránce, někdo, kdo nám v těžkých chvílích pomůže. Dle Jiráskových Starých pověstí českých to například jsou Blaničtí rytíři, ačkoliv ti ještě nikdy díkybohu nevyjeli na pomoc. Dle těchto městských okupačních legend je zase zachránce Pérák.
Dle výpovědí svědků byl Pérák viděn ve všech čtvrtích Prahy. Dokonce byl prý viděn i na ostatních územích protektorátu. Pérák se stal prvním hrdinou v popkultuře naší země. Báli se ho i samotní nacisté, kteří proti němu vedli mise na jeho polapení, což se jim samozřejmě nikdy nepovedlo. Dokonce někdo psal na zdi po celé Praze nápis „Pérák“. Po válce podle něj vznikl film a ještě později i komiks a knihy, které zkoumají tuto městskou legendu.
Čím více se legenda o Pérákovi traduje, tím více nabírá na intenzitě jejího zkrášlení a přibarvování. Například se objevila teorie, že skákal až šest metrů vysoko, nebo že prý dokázal přeskočit celé vltavské údolí. Co je ovšem pravda se nikdy nedovíme, neboť neexistuje naprosto žádný přesvědčivý důkaz o Pérákově existenci. Jediné co se ale stalo faktem je, že Pérák byl nadějí pro náš národ v těchto těžkých chvílích obdobně, jako právě Blaničtí rytíři. Takže Pérák, ač možná nikdy skutečně neexistoval, se ale stal do jisté míry opravdovým zachráncem našeho národa.
