Před 327 lety byl v Plzni popraven Jan Sladký Kozina
V pondělí dne 28. listopadu 2022 uběhlo již 327 let od popravy Jana Sladkého Koziny v areálu plzeňského pivovaru Prazdroj. K výročí 327 let si tuto událost a Kozinův průchod životem ve zkratce připomeneme. Spíše než život ho proslavila jeho smrt, tedy spíše věta, kterou pronesl těsně před popravou.
Život a manželství
Jan Kozina se narodil 10. září roku 1652 v jedné vesnici nedaleko Domažlic, totiž v Újezdě. Narodil se do rodiny Jana Sladkého a Anny Havlové, kteří společně vlastnili statek U Rosochů. Jméno Kozina dostal podle statku Kozinec, kde bydlel. Dle doložených informací měl také staráího bratra jménem Vavřinec.
Oženil se 9. května 1678 s Dorotou Pelnářovou. Stalo se tak v Klenčí pod Čerchovem. Později se jim narodilo šest synů: Jiří, Ondřej, Matěj, Adam, Ondřej a Matěj. V době života Jana Koziny však čtyři z nich zemřeli. Po Kozinově smrti zůstali naživu jen bratři Jiří a Adam, kteří ač nezletilí, pomáhali s hospodařením statku své matce. Poté zemřel i Jiří, tudíž celá starost padla na Adama s matkou. Dorota zemřela 8. srpna 1715 a tak kontrolu nad statkem převzal Adam.
Chodské povstání
Chodové byli svobodní sedláci, kteří přibližně od začátku 14. století strážili hranice českého království, za což dostávali od panovníků různá privilegia. Po nástupu Habsburků v 17. století začalo německé obyvatelstvo osidlovat pohraničí a tak jejich služeb již nebylo potřeba. Místo zbraní vládla spíše diplomacie ve formě smluv a listin.
V roce 1621 Ferdinand II. zastavil jedenáct obcí v pohraničí říšskému dvorskému radovi Wolfovi Vilémovi Lamingerovi z Albenreuthu. Tyto obce později byly věnovány do dědičného držení, což rozpoutalo boje o chodská privilegia a svobody. Chodové museli například začít pracovat stejně jako ostatní poddaní i přes jejich zásluhy. Císař jakékoliv uznání privilegií zamítl.
Lomikare, Lomikare…
Následující události tohoto konfliktu byly zaznamenány v Jiráskově románu Psohlavci a dále v jeho Starých pověstech českých, kde je zaznamenána Kozinova poprava. Chodové odmítli Lamingerovi (Lomikarovi) složit slib věrnosti a panstvo se nahněvalo, což vedlo k uvěznění Chodů a také k popravě nejvýřečnějšího z nich – Jana Koziny.
Jan Kozina se ocitl na popravišti v areálu plzeňského pivovaru Prazdroj dne 28. listopadu 1695. Kozina byl odsouzen k trestu smrti oběšením, přičemž těsně před vykonáním tohoto trestu zvolal:
„Lomikare, Lomikare, do roka a do dne my dva sejdeme se před súdní stolicí boží. Hyn sa hukáže, kdo z nás.“
Jan Sladký Kozina
Poté byl oběšen. A co Lomikar? Ten zemřel skutečně o rok později, konkrétně s rozdílem jedenáct měsíců a čtyři dny. Ovšem kolují spekulace, že Kozina podobnou větu podle všeho vůbec nevyřkl, ovšem Chodové mu stejně smrt statečného újezdského sedláka nikdy neodpustili. A tak skončil život jednoho vůdce chodského povstání i jeho protivníka.
