O haiku

Tento článek, ač se jedná o publicistický útvar, může být i jaksi lyrický. Tedy z hlediska toho, že zde mohu psát o té lyrice. A lyriku mám zrovna docela rád. Abychom se dostali k jádru pudla, odhalili tajemství haiku, je třeba se vrátit o pár století do minulosti. V článku jsou obsaženy základní informace. Nejedná se tak o kompletní historický rozbor, nýbrž o krátký informativní článek.

Co je haiku?

Co se týče poezie, je haiku nejznámější formou právě té japonské. Pro lidi, kteří nevědí, o čem je řeč, je haiku taková kratičká básnička, složená zvukomalebným trojverším a většinou přírodní tématikou. Než člověk vynalezl kolo a jaksi se na něj bezvýchodně upřel, stal se závislý na autech a dopravních prostředcích, býval odjakživa chodec. V české literatuře můžeme najít například postavu Kráčivce. I sám Mácha se vydal pěšky do Alp! I moudří mnichové putovali pěšky, jen aby donesli informaci a buddhistické učení. Hledali pěkné, klidné místo, kde by mohli zakládati kláštery a věnovat se náboženskému rozjímání. Všichni básníci haiku byli takovými poutníky.

Haiku jako součást seppuku

Rituál seppuku (hanlivě také harakiri, což samotnými samuraji nebylo používáno) se může skládat z několika částí. Uvádí se, že samotnému aktu sebevraždy tradičně předchází meditace, pití nápoje saké a následná recitace haiku. Ač se jedná o rituální sebevraždu, častokrát všechny její části nebyly dodrženy z důvodu psychického napětí. Ideální haiku při seppuku nabývalo hned dvou hlavních hodnot. Téma smrti a téma sebevraždy. Většinou byly tyto haiku skládány přímo na místě.

Historie haiku a haiku v české literatuře

Prvním významným básníkem této formy poezie byl Macuo Bašó (1644–1694). Dalšími byli Buson Josa (1716–1783), Kobajaši Issa (1763–1824) a Masaoka Šiki (1867–1902). Šiki pojmenoval tento útvar představující samostatnou báseň termínem haiku a odlišil ji tak od sloky uvozující řazenou báseň (renga). Renga je klasický žánr japonské poezie. Je to dlouhá řetězová báseň s pevnou formou, kterou tvoří dva nebo více autoři. Má nejméně dvě strofy. S japonskou poezií se mohl český čtenář seznámit poprvé v roce 1909 ve sbírce Nipponari Emanuela z Lešehradu. Šlo o překlady z jiných evropských jazyků. Nejranější překlady haiku japonských básníků byly česky publikovány až v roce 1937 v antologii Alfonse Bresky Mléčná dráha.

Použité obrázky jsou stažené z internetu.