O haiku

15.10.2022 / Jakub Cízler / Zábava

Tento článek, ač se jedná o publicistický útvar, může být i jaksi lyrický. Tedy z hlediska toho, že zde mohu psát o té lyrice. A lyriku mám zrovna docela rád. Abychom se dostali k jádru pudla, odhalili tajemství haiku, je třeba se vrátit o pár století do minulosti. V článku jsou obsaženy základní informace. Nejedná se tak o kompletní historický rozbor, nýbrž o krátký informativní článek.

Co je haiku?

Co se týče poezie, je haiku nejznámější formou právě té japonské. Pro lidi, kteří nevědí, o čem je řeč, je haiku taková kratičká básnička, složená zvukomalebným trojverším a většinou přírodní tématikou. Než člověk vynalezl kolo a jaksi se na něj bezvýchodně upřel, stal se závislý na autech a dopravních prostředcích, býval odjakživa chodec. V české literatuře můžeme najít například postavu Kráčivce. I sám Mácha se vydal pěšky do Alp! I moudří mnichové putovali pěšky, jen aby donesli informaci a buddhistické učení. Hledali pěkné, klidné místo, kde by mohli zakládati kláštery a věnovat se náboženskému rozjímání. Všichni básníci haiku byli takovými poutníky.

Haiku jako součást seppuku

Rituál seppuku (hanlivě také harakiri, což samotnými samuraji nebylo používáno) se může skládat z několika částí. Uvádí se, že samotnému aktu sebevraždy tradičně předchází meditace, pití nápoje saké a následná recitace haiku. Ač se jedná o rituální sebevraždu, častokrát všechny její části nebyly dodrženy z důvodu psychického napětí. Ideální haiku při seppuku nabývalo hned dvou hlavních hodnot. Téma smrti a téma sebevraždy. Většinou byly tyto haiku skládány přímo na místě.

Historie haiku a haiku v české literatuře

Prvním významným básníkem této formy poezie byl Macuo Bašó (1644–1694). Dalšími byli Buson Josa (1716–1783), Kobajaši Issa (1763–1824) a Masaoka Šiki (1867–1902). Šiki pojmenoval tento útvar představující samostatnou báseň termínem haiku a odlišil ji tak od sloky uvozující řazenou báseň (renga). Renga je klasický žánr japonské poezie. Je to dlouhá řetězová báseň s pevnou formou, kterou tvoří dva nebo více autoři. Má nejméně dvě strofy. S japonskou poezií se mohl český čtenář seznámit poprvé v roce 1909 ve sbírce Nipponari Emanuela z Lešehradu. Šlo o překlady z jiných evropských jazyků. Nejranější překlady haiku japonských básníků byly česky publikovány až v roce 1937 v antologii Alfonse Bresky Mléčná dráha.

Použité obrázky jsou stažené z internetu.

Jakub Cízler

Víc o autorovi...

StuPa

Beseda o Dezinformacích
Zdroj: https://www.instagram.com/parlament.pk/?hl=cs
Dezinformací mezi námi přibývá. Jak se v nich vyznat a jak se jim vyhnout?
Bohumil nebo Bob Kartous pracoval ve Sciu nebo EDUin a teď učí na vysoké škole. Mimo to je mluvčím anonymní skupiny Čeští elfové, která má za cíl „boj s internetovými trolly, kteří šíří dezinformace a proruskou propagandu“
Petr Nutil je žurnalista. Spoluzaložil web Manipulátoři.cz, který se zabývá především vyvracením hoaxů a mezitím stíhá malovat, psát knihy a podílet se na politických kampaních.
Tihle dva se dali dohromady a ve čtvrtek 25. května přijedou do Plzně, aby se s námi studenty bavili o dezinformacích. Beseda začíná v 9:00 a každý zúčastněný bude mít omluvenou absenci u školy

Kdy? čtvrtek 25. 5. 2023 od 9:00
Kde? ve vekém sále radovánku na adrese Pallova 52/19, Plzeň
Jak? Pro více informací kontaktujte Ondru Zábrana (7. E)

Další StuPa

Mohlo by vás zajímat

Protesty v Číně
Zdroj: https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/demonstrace-proti-covidovym-opatrenim-peking-cina_2211271923_gen
Jistě jste v blízké době zaznamenali masové protesty v Číně, to například v Pekingu a Šanghaji, ale i dalších městech. Čím jsou způsobené a co se děje, že se čínský lid najednou bouří?
Davy lidí s bílými papíry v rukou projevily svůj nesouhlas s tvrdými proticovidovými opatřeními. Mezi ně patří pro nás dnes již nepředstavitelné plošné lockdowny a stálé testování. Lidé mohou kvůli pozitivnímu covid testu zůstat doma i několik měsíců. Poslední kapkou, která byla také jiskrou nutnou k zažehnutí demonstrací, byla událost 24. listopadu, kdy v hlavním městě oblasti Sin-ťiang jménem Urumči uhořelo deset lidí, kteří kvůli zamčeným dveřím a dalším opatřením kvůli jejich covid pozitivitě nemohli utéci. Čínské úřady rozhodně popřely, že by dveře byly zamčené. To ale není jediná věc o níž se mezi mlčky demonstrujícími mluví. Volá se (ne doslova samozřejmě) po zrušení cenzury a někteří i po rezignaci prezidenta Xi Jinpinga. A to se v Číně neděje každý den.
Počty demonstrujících předčily i demonstrace na náměstí Nebeského klidu roku 1989, které byly násilně rozháněny a počty obětí tehdy dosáhly až deseti tisíc. Nevíme sice o žádných ztrátách na životech z nynějších protestů, ovšem jistě vás nepřekvapí, že bylo zatčeno zatím neznámé množství lidí.
Prázdné papíry
Zmínila jsem, že Číňané demonstrují s bílými papíry v rukou, ale proč, známe přece demonstrace s cedulemi hlásající nejrůznější hesla a čínský lid má také jistě co říct. Vysvětlení je poměrně jednoduché. Za takový negativní komentář na vládu či její činy se v Číně neobejdete bez tvrdých následků a své o tom ví někteří čínští reportéři a reportérky, kteří po projevení svého názoru záhadně zmizeli. Bílé papíry jsou proto symbolem pro vše, co by daný člověk chtěl, ale nemůže nahlas říct, ať už je to volání po zmírnění proticovidových opatření nebo po svrhnutí vlády.
Reakce vlády
Čínská vláda reagovala například zrušením nutnosti mít negativní covidový test při vstupu do obchodů, kanceláří, parků a letišť a můžeme očekávat, že další opatření budou uvolňována v následujících dnech. Vláda se tak chce vyhnout dalším demonstracím, což zjevně funguje, protože už je to pár dní, co protesty utichly. Je otázkou, jak moc velké rozvolnění můžeme čekat, ale doufejme, že se Číňané dočkají alespoň nějaké úlevy.
Zdá se ovšem, že protesty byly efektivní, přestože většina opatření stále ještě platí. Uvidíme, co se bude dít v následujících týdnech.
Pozdrav do dáli
Předmluva: Obrázek vypůjčen z internetu.
Pozdrav do dáli, nikoliv do hloubi betonových kostek a ploch asfaltových, míst, kde je hlava na hlavě a jimž se nazývá letoviska, lázně, velkoměsta, či metropole. Netřeba pozdravu do těchto lidmi hemžících se míst, lidé se tam mohou pozdravovat sami, tedy pokud je to těší a jsou k tomu vychováni.
Raději volím pozdrav do hloubi lesů a vod, přestože právě se zde nacházím. Nuže raději bych pozdravoval osoby nacházející se právě tady. A také raději pošlu pohled z lesní obory, než třeba z náměstí velkého evropského města. Ovšem kdyby to bylo jen možné. Tento pozdrav letí z dokonalejší, ničím nerušené samoty, plné míru a ticha.
Přesto ve městě, obzvláště v tom menším, může vládnout samota a klid. Obzvláště teď, v době dovolených, v létě, kdy všechno hlučné člověčenstvo odjede na výlety a zájezdy, třeba do ciziny, nebo do hlavních, či kulturních měst. Takové malé, ničím moc významné město, si pak užije ticha. Je vylidněné, poloprázdné, jsou tu už jen poslední mohykáni, co ještě zůstali. Možná také protože odjíždí až za pár dní. Takoví lidé, co zůstávají dobrovolně, jsou hrdí samotáři bez obav, jenž čelí nepřízni klimatu, kterému se říká léto ve městě.
Řekněme si zcela otevřeně. Nikdy a nikde nemá člověk klid a pohodlí jako ve městě v době dovolených. Nikdy není město snesitelnější a lidé se v něm lépe navzájem nesnášejí.
A přes to všechno chápu obě strany, buďto lesních povalečů, nebo městských pionýrů. Je to jedno. Krásná a dobrá je země, kterou máme. Je tu dobře všude. Je hojná, mírná, s tisícerým výrazem, zamyšlená, hospodářská, rodinná, vážná i rozšafná. Je obdařena spletitými cestami plnými překvapení, plecité řeky i malé říčky, čirá oka rybníků, lesy a hedvábné louky, oplývá medem, mlékem a strdím. Je to nepochybně nejkrásnější země, kterou jsem viděl. Ačkoliv spoustu zemí je půvabných, žít mohu jen v té své.
Už odmalička zpívám všude, kde se dá. Rozhovor s Kristýnou Karáskovou, zpěvačkou skupiny Bad Liars
V dnešním rozhovoru bych vám rád představil další nadanou zpěvačku od nás z gymnázia, Kristýnu Karáskovou. Týna chodí do třídy 4. B a dnes je již plnoletá. Zanedlouho ji čeká maturita, ale přece se svého koníčku nevzdává a láska ke zpěvu ji táhne do dalších koncertů a veřejných akcí. Týny skupina se jmenuje Bad Liars a řadí se mezi kapely punk-rockového žánru. Bad Liars mají písničky vlastní, v jejich repertoáru mají jak písničky z žánru, kterým se identifikují, tak některé pomalejší ploužáky. Samotná kapela započala svou existenci v roce 2010, ovšem v hudební branži se neohřála příliš dlouho a rozpadla se. Kapela se dala dohromady v roce 2021, ovšem členy, se kterými mohla vystupovat získala až v roce 2022. Bad Liars mají za krátkou existenci svých koncertů vcelku dobré výsledky. Vyhráli divácké hlasování v prvním kole hudební soutěže Múza, v níž se zúčastní 17. prosince diváckého finále, a mají za sebou i koncert v plzeňském klubu Buena Vista.
Hned na samotný začátek mi utkvěla v hlavě informace o rozpadu a následném znovusjednocení kapely po jedenácti letech. Proč jste se rozpadli a kdo přišel s myšlenkou dát to zase dohromady?
Jako správná punk-rocková kapela jsme se rozpadli kvůli drogové závislosti a nespolehlivosti jednoho našeho bývalého člena. Náš kytarista Vojta Cibulka si po jedenácti letech řekl, že to přeci jen tak nezahodí a dal kapele znovu šanci zazářit.
Zpíváš v kapele Bad Liars od jejího znovusjednocení nebo jsi přišla až později? Kdo tě k nim přivedl? Jaké byly tvé první dojmy?
V kapele zpívám od dubna roku 2022. Kapela dlouho hledala zastoupení zpěvu a basové kytary, než jsem jeden den našla jejich příspěvek na facebookových stránkách a rozhodla se tuto příležitost chytit a zkusit si zase něco nového. První dojmy se dají těžko popsat. Já byla nadšená, kluci byli nadšení… Rozhodně jsme se hledali, až jsme se našli!
To rád slyším. Byli jste si souzeni. Jaké je to být zpěvačkou? Jak často trénuješ, popřípadě jak často s kapelou zkoušíte? Je to časově náročné?
Už odmalička zpívám všude, kde se dá, a zpěv v kapele pro mě byl zas o stupínek výš, a tak jsem nesmírně vděčná za to, že jsem toho byla schopná dosáhnout. Jelikož zpívám i v uměleckých školách, nemám prakticky den, kdy bych netrénovala… S kapelou zkoušíme pevně 2x do týdne, většinou tak 2,5 hodiny. Časově náročné to určitě je, ale věřte, že to za to stojí.
Jak to funguje v hudbě s konkurencí? Je to přirovnatelné k fotbalovým fanatikům, nebo se vzájemně respektujete?
Jak už jsem byla poučená, muzikanti si vždy i napříc generacemi tykají, což svědčí o tom, že se se všemi stavíme na stejnou pozici. Myslím, že se i nejen vzájemně respektujeme, nýbrž i podporujeme. Samozřejmě se vždy někde najde výjimka, kterou se rozhodneme nemít v lásce, ale rozhodně ne na bázi závisti, spíše co se týče mezilidských vztahů.
Takové spory jsou všude, nelze se jim vyhnout. Důležité je, aby to dále neeskalovalo. Máš za sebou spoustu koncertů. Je něco, co bys na nich vyzdvihla? Například nějaký trapný moment?
Ta atmosféra, když všichni přijdou podporovat přímo pod pódium, je bezkonkurenčně nejlepší. Vždy mi to dodá sílu a vidím, že ten čas strávený ve zkušebně není zbytečný. Přemýšlím o nějakém trapném momentu, ale víc, než pískající mikrofon během celého koncertu, se nám asi zatím nepovedlo.
To je dobře. Když už jsme u toho publika, užívají si pokaždé vaši hudbu, nebo někdy jen znuděně poslouchají a čekají, až skončíte? Máte nějaké fanoušky, kteří chodí na vaše koncerty pravidelně?
Tak…samozřejmě záleží, jestli přišli na nás, ale máme zkušenost s tím, že za námi chodí lidé, které neznáme a moc nás chválí. Za což jsme samozřejmě moc vděční a vede nás to k dalšímu zlepšování. Rozhodně se pár takových fanoušků najde. Myslím, že zrovna Toník Gebel nechyběl ani na jednom našem koncertě.
Máte nějaká alba? Jak se jmenují a co jsou jejich hlavní motivy?
Bohužel žádná alba zatím nemáme, s předešlými členy nahrávat moc nešlo. Minulou sobotu jsme do studia nahráli naši nejnovější vánoční píseň. Zároveň na našem Youtube chanelu najdete 3 nahrané písničky, které byly vyprodukovány již před začátkem mého působení v kapele. Lháři – tato vyšla i s videoklipem a následně song Křídla a Bezejmenná.
O čem je vaše nová vánoční písnička?
Začátek je pomalý jako každá vánoční píseň, ale jelikož jsme punk-rock, zbytek písně jsme hodili do rychlého tempa. Celkově zpíváme o zbytečnostech, co se každý rok o vánočních svátcích dělají, ale lehce po svém.
To zní rozhodně zajímavě. Jakou máš ty osobně ráda muziku a které zpěvačky či zpěváky ráda posloucháš?
Sama sebe bych popsala jako multižánr. Žádné odvětví mi není cizí. Moc ráda poslouchám paní Hegerovou, ale zároveň třeba i KISS, Slipknot a teď si dost ujíždím na italském vítězi Eurovize – kapele Måneskin.
Opět se přehoupneme v roli zpěvačky. Zpíváš si některé písničky ve sprše?
On je někdo, kdo to nedělá? Ve sprše zní zpěv vždy nejlépe!
Na závěr bych se tě chtěl zeptat, jak bys definovala štěstí.
To je takový ten krásný a krátký pocit euforie, než se zase vrátíš do životních s*aček.
Chtěl bych ti poděkovat za příjemný rozhovor, dobře se mi s tebou mluvilo a přeji ti hodně úspěchů v kariéře!
Též děkuji!
Pokud by jste je chtěli přijít podpořit, neváhejte zavítat 6. ledna 2023 do Stodoly v Přešticích, kde společně s kapelou Black Spring, jíž bubeník se jmenuje Antonín Gebel a je rovněž dalším studentem našeho gymnázia, budou vystupovat. Jejich další společný koncert se odehraje 21. ledna 2023 ve WATT klubu. Sledovat je můžete na Instagramu @bad_liars_official a také na Facebooku BAD liars.