Půda

Předmluva: Za ilustraci moc děkuji mé ilustrátorce Aničce Dvořákové. Dala si s tím dost práce.

Člověk v dnešních dobách je poháněn strachem z neúspěchu, časovým útlakem a mnohočetnými povinnostmi. Ať už jde kamkoliv a za čímkoliv, vždy chvátá. Chvátal dokonce tak moc, že není schopen maximální ostražitosti a tak se stává spoustu nehod. Dnes je nejčastější možností nehod chodců právě zírání do oné krabičky, jež se nazývá mobilní telefon.

Člověk jak chvátá, příliš nedbá na své zdraví. A už vůbec nedbá na své okolí. Jak nádherné by bylo se na chvíli zastavit, nadechnout se a žít přítomným okamžikem? Zapomenout na všechny nehezké věci, nemyslet na povinnosti, nevnímat čas a pouze si užívat okamžik. Okamžik, který tu je jen teď a tady. A nikdy už nebude. Nikdy už slunce nebude svítit pod stejným úhlem, se stejnou intenzitou a ve stejný čas. Protože pokud tak svítit bude, může to být zítra, ale patrně už to nebude dnes.

Člověk se nestará, po čem šlape. Jako kdyby mu lány polí pod jeho nohama byly úplně ukradené, jako kdyby kráčel po nicotě, která je občas vyprahlá, někdy blatitá a někdy zase betonová. Žene se jako blázen a nanejvýš kouká na horizont, kde spočívá jeho cíl, za kterým jediným vedou jeho kroky. Možná sem tam zří při procházce hory v dáli, stromy co lemují cestu, květinu u cesty či ptáčka proletět, ale ví vskutku, jaká je výška těch hor, zná druh stromu, barvu květiny a zpěv ptáčka?

Možná že věci v okolí člověk maloučko zpozoruje, ale už se nekouká pod nohy. A pokud ano, dělá to jen, aby viděl, jestli nemá špinavé boty. Jak materialistická je dnešní společnost. Podívej se na tu cestičku, kterou jsi na cestách svých klikatých vyšlapal. Co za obrazec dává ta udusaná tráva, zaprášený chodník a stopy v hlíně? A jsi spokojený, člověče?

Jediný význam půdy pozná až specialista, jenž se zahradník nazývá. Teprve ten ví, z čeho všeho se zem skládá, ví, jak je rozmanitá, hrozná a zároveň krásná půda pod tvýma nohama. Zná každý kout zeminy i žížaly v něm. Ví že půda pod jeho nohama je jílovitá, kyselá, hlinitá, studená i rozdrcená. Umí rozeznat krásu půdy. Člověče, vždyť on umí zhodnotit krásu půdy lépe, nežli ty umíš zhodnotit krásu žen. A není sporu, že obě tyto krásy jsou nepopsatelné. Jak žena, tak i půda umí být složité ale i nepopsatelně krásné a ladné. Je jen na tobě, zda to objevíš. Měl bys mít alespoň zahrádku jako dlaň, maličký záhonek, kde si budeš pěstovat mrkvičku a šnytlík. Pak teprve poznáš, po čem šlapeš.