Pozdrav do dáli

Předmluva: Obrázek vypůjčen z internetu.

Pozdrav do dáli, nikoliv do hloubi betonových kostek a ploch asfaltových, míst, kde je hlava na hlavě a jimž se nazývá letoviska, lázně, velkoměsta, či metropole. Netřeba pozdravu do těchto lidmi hemžících se míst, lidé se tam mohou pozdravovat sami, tedy pokud je to těší a jsou k tomu vychováni.

Raději volím pozdrav do hloubi lesů a vod, přestože právě se zde nacházím. Nuže raději bych pozdravoval osoby nacházející se právě tady. A také raději pošlu pohled z lesní obory, než třeba z náměstí velkého evropského města. Ovšem kdyby to bylo jen možné. Tento pozdrav letí z dokonalejší, ničím nerušené samoty, plné míru a ticha.

Přesto ve městě, obzvláště v tom menším, může vládnout samota a klid. Obzvláště teď, v době dovolených, v létě, kdy všechno hlučné člověčenstvo odjede na výlety a zájezdy, třeba do ciziny, nebo do hlavních, či kulturních měst. Takové malé, ničím moc významné město, si pak užije ticha. Je vylidněné, poloprázdné, jsou tu už jen poslední mohykáni, co ještě zůstali. Možná také protože odjíždí až za pár dní. Takoví lidé, co zůstávají dobrovolně, jsou hrdí samotáři bez obav, jenž čelí nepřízni klimatu, kterému se říká léto ve městě.

Řekněme si zcela otevřeně. Nikdy a nikde nemá člověk klid a pohodlí jako ve městě v době dovolených. Nikdy není město snesitelnější a lidé se v něm lépe navzájem nesnášejí.

A přes to všechno chápu obě strany, buďto lesních povalečů, nebo městských pionýrů. Je to jedno. Krásná a dobrá je země, kterou máme. Je tu dobře všude. Je hojná, mírná, s tisícerým výrazem, zamyšlená, hospodářská, rodinná, vážná i rozšafná. Je obdařena spletitými cestami plnými překvapení, plecité řeky i malé říčky, čirá oka rybníků, lesy a hedvábné louky, oplývá medem, mlékem a strdím. Je to nepochybně nejkrásnější země, kterou jsem viděl. Ačkoliv spoustu zemí je půvabných, žít mohu jen v té své.