O tom jméně

Předmluva: Fejeton slouží k poukázání na problém dnešní společnosti, co se týče předsudků a odsuzování lidí různých etnických skupin a ras. Všichni lidé by si měli býti rovni. Obrázek vypůjčen z internetu.

Dnes nastal čas připomenout si, co mají všichni, ale skutečně všichni lidé na světě společné, totiž všichni mají své jméno. Jednou do roka má každý člověk takový speciální den, kdy jeho přátelé, rodina a další známí, opěvují jeho jméno. U mě to nastalo právě dnes. A pozor, je drobný rozdíl mezi takovým jménem a jeho druhem pojmenováním.

Takové jméno je už věc jasně daná, hotová. Jméno zkrátka máte a nejspíše se ho po celý život už nezbavíte. Ledaže by jste ho zapomněli, ovšem i taková ztráta je dosti nepravděpodobná díky právě rodným listům a všelijakým překážkám. Rozdělují se ta jména podle nějakých majetkových tříd, dle majetku daného jedince, rodiny? Nikoliv. Ve jménech se fantazie neomezuje a všechna jsou si rovnocenná, stejně jako třeba rasy, či národy a etnické skupiny. Proto se i ten největší boháč může jmenovat nesmrtelným a legendárním českým jménem Honza a největší chudák může být zase Konrád.

Zato takové pojmenování je věc, kterou někdo učinil, provedl, vymyslel. Ano, jména jsou také vymyšlená a zřejmě dalo velkou práci na ně přijít. Jednalo se o postupný a tisíciletý vývoj. Nebylo to v cuku letu. Pojmenování či název je naprosto klíčovou součástí každé identity. Ať už jde o člověka, značku, výrobek, komunitu nebo firmu, právě jméno používáme v běžné komunikaci nejčastěji — tedy pokud si daný název vůbec chceme a dokážeme zapamatovat. Jméno má tedy i květina, domácí mazlíček nebo váš soused od vedle.

Zastavíme-li se ještě na okamžik u toho jména, vysvětlíme si rozdíl mezi rodným a křestním. Zjistíme, že tam rozdíl vlastně vůbec není. V minulosti plnilo a u mnoha lidí dodnes plní funkci rodného jména zpravidla křestní jméno, jeho udělením při křtu se dítěti zároveň vybíral křestní patron, tedy světec, podle nějž dítě bylo pojmenováno. Proto také někteří lidé se jménem, které neslo více světců, rozlišovali nebo rozlišují, podle kterého z nich jsou pojmenováni, a podle toho také slaví příslušný svátek a mnohdy toto rozlišení uvádějí společně se jménem.

Posuzujme lidi podle toho, jaké mají povahové vlastnosti, jak se chovají v určitých situacích, jaké názory zastávají – a ne podle daností, které sami ovlivnit nemohli, například podle rasy, etnicity nebo jména vybraného jim rodiči.