Reklamy mezi námi, my mezi reklamami

Každé ráno se budím s pocitem, že mě někdo, nebo něco, sleduje. Až doteď jsem se domníval, že mě pozorují moje akvarijní rybičky, které si mírumilovně plavou naproti mojí posteli. Mýlil jsem se. Ve skutečnosti mě sleduje reklama, která definuje opak mírumilovnosti, když ovlivňuje a ustavičně komplikuje můj život.

Dnes už je složité si vyrazit do města bez pocitu, že vás sleduje ten rozkošný, ale přece ďábelsky temný pejsek v reklamě na granule, jenž nemá za úkol přilákat konzumenty tohoto druhu potravy, ale jejich páníčky, kteří chtějí svému mazlíkovi obstarat tu nejkvalitnější potravu. Díky reklamám mám dojem, že to psí žrádlo je zdravější než naše potraviny. Alespoň že z toho plakátu na rohu ulice kouká tak šťastně a netrápí se, jak moc je jeho jídlo kvalitní a ani kolik v dnešní inflační době stojí.

Reklama mě míhá i když chvátám každé ráno na tramvaj. Nejen, že bývá různě na billboardech, ale dokonce je i na samotné tramvaji. Nu což, tohle mě až tolik neprudí, když mám starosti s chvátáním. Teď by se mi hodila ta křídla, která ve svých reklamách tak důvěrně slibuje Redbull.

Dalším důvodem toho, proč si myslím, že reklamy převratně ovlivňují náš každodenní život, je televize. Jistě už jste někdy slyšeli klišé: „Já jsem se chtěl jít koukat na reklamy, ale oni mi do toho pouští film!“ Achjo, co s námi ty reklamy dělají? Ony otočili celou kinematografii o sto osmdesát stupňů! Zatímco se naše babičky koukají na AZ kvíz a sledují filmy pro pamětníky, my s úžasem sledujeme reklamy na zubní pasty. Kéž by byly alespoň doporučovány všemi zubaři z deseti.

Jak vidím reklamu, prchám. Nechci se stát otrokem plakátů, billboardů nebo reklam v televizích a rádiích. Nechci ani výhodnou půjčku od Equa Bank, nezajímá mě dárek při nákupu nad pět set ani nemám chuť jít nakupovat do Lidlu, když je „řecký týden.“

Tedy takto to bylo dříve. Teď už mám na věc trochu jiný názor. Jakožto průměrný muž se občas cítím také osamělý, cítím, že nezajímám své okolí tak, jako všudypřítomné reklamy. Pak si ale vzpomenu, že právě díky těm reklamám nejsem tak docela sám, když na mě neustále upírá zrak paní v reklamě na spodní prádlo. A často nejsou oči to první, čeho si člověk všimne. Ani se nedivím, že spousta mužů má problémy s erekcí, když všude kolem sebe vidí ženy ve spodním prádle. Koho by to taky bavilo? Naštěstí ale většina mužů takový problém umí vyřešit. No aby ne, když po desáté hodině večer hraje reklama na Clavin! Tak přecejen nám ty reklamy k něčemu jsou. A jedno mají společné… stále se nám připomínají.