Odvrácená strana Turkmenistánu
Kvalita života Turkmenistánu je pro jakéhokoliv Evropana ze střední společenské vrstvy nepředstavitelná. Občané Turkmenistánu se potýkají s různými nesmyslnými nařízeními a vláda jim hrozí za jejich porušení pokutami, až vězením.
Něco málo o Turkmenistánu a jejich vládci…
Turkmenistán je vcelku rozlehlý stát ve střední Asii. Na jihovýchodě sousedí s Afghánistánem, na jihozápadě s Íránem, na severovýchodě s Uzbekistánem, na severozápadě s Kazachstánem a na západě s Kaspickým mořem. Co se týče přírodních zdrojů, Turkmenistán jistě nestrádá. Nachází se zde ložiska ropy i zemního plynu. V těžbě zemního plynu zaujímá země 4. až 5. místo na světě. Průmysl je pak zaměřen na zpracování textilních plodin jako jsou vlny a bavlny, přičemž tradicí je zde chov dobytka.
Turkmenistán je prezidentská republika, což jak dle názvu nasvědčuje, občané si zde volí své zástupce ve vládě a následně i prezidenta. Jenže ne tak docela. Volby často bývají zmanipulované a tak se do vlády dostanou jen ti nejpověřenější lidé. Nutno podotknout, že v zemi vládne prezident, který vykonává funkci hlavy státu a hlavy vlády zároveň. Turkmenistán je taktéž bývalým členem SSSR, což se ale samozřejmě po jeho rozpadu změnilo. Momentálně se Turkmenistán prezentuje jako neutrální stát. V některých případech až tak neutrální, že do země například mají zakázaný vstup turisté. Aktuálně je prezidentem Serdar Berdymuhamedov.
Tvrdá ruka diktátorů
Turkmenistán je od České republiky vzdálená pouze 60 hodin autem, avšak se do něj nejspíše nikdy nepodíváme. Jedná se totiž o údajně nejuzavřenější zem světa. Experti dokonce tvrdí, že je horší než KLDR. Platí zde spoustu bizarních zákonů. Viděli jste film Diktátor? Pak jistě už víte, odkud brali tvůrci inspiraci. Pokud byste řekli, že v Turkmenistánu zakázali úplně všechno, nebyli byste daleko od pravdy. Zákazů zde platí mnoho a proto vám nyní povím o těch nejbizarnějších. Tak kde začít?
Turkmenistán je dlouhodobě kritizován za svou uzavřenost a nepropustnost. Svým občanům nastavil přísná omezení na cesty do zahraničí. Stejně tak turisté nemají možnost do tohoto koutu světa nahlédnout, byť jen na malý moment.
První prezident, nebo lépe řečeno diktátor, se jmenoval Saparmuraz Nijazov, avšak si nechal přezdívat „Türkmenbaši“, což znamená otec Turkmenů. Vytvořil kolem sebe obrovský kult osobnosti. Byly po něm pojmenovány ulice, města a po celé zemi vysely jeho portréty, jak to tak už bývá v totalitních režimech. Nechal si například postavit svou obrovskou pozlacenou sochu, jež se obracela čelem ke slunci. Samozřejmě také vymyslel spoustu bizarních zákonů.
Pro dobrou orientaci v dějinách Turkmenistánu doporučuji shlédnout YouTube video turkmenistán: v nejpodivnější zemi světa, kde zakázali skoro všechno na kanále segment.
Bizarní zákony Nijazova
Znovu nyní odkážu na film Diktátor. Pamatujete, jak tamní vládce nechal přejmenovat slova ano i ne na Aladin? To není v Turkmenistánu vzácnost. Turkmenistánský diktátor Nijazov se totiž rozhodl, že kompletně změní názvy dnů i měsíců:
| Den v češtině | Den v Turkmenštině (překlad) |
| pondělí | Baš Gun (Hlavní den) |
| úterý | Mladý den |
| středa | Dobrý den |
| čtvrtek | Blahoslavený den |
| pátek | Anna |
| sobota | Duchovní den |
| neděle | Den odpočinku |
Ruhnama – to je kniha, kterou napsal sám Nijazov. Jedná se o literární dílo, jenž ve formě pouček o náboženství a morálce, historických a mytologických pojednání i básnických pasáží snaží vštěpovat čtenáři propagandistický základ pomocí idealizovaného obrazu slavné národní minulosti. Některé pasáže ovšem bylo nutné ze zákona umět nazpaměť a dokonce bylo i povinné předčítání ve školách, úřadech a státní zaměstnanci byli z knihy zkoušeni při pohovorech.
Zákaz kouření – když se Nijazov pokoušel přestat kouřit, zavedl v celé zemi zákaz kouření na veřejnosti, aby nebyl vystavován dýmu a příliš ho nelákalo si znovu zapálit cigaretu.
Zákaz tanečních vystoupení, baletu a cirkusů – prý nebyli dostatečnou součástí původní kultury, tak se je Nijazov rozhodl zakázat.
Konec hippokratovy přísahy – skutečně, Nijazov nařídil zákaz této přísahy. Místo ní všichni lékaři museli skládat prezidentovu přísahu.
Zákaz všech videoher – prý jsou moc násilné…
Zákaz vousů a dlouhých vlasů u mužů – ani o vlastní vzhled nemohli turkmenští muži dbát. Plnovous jim byl povolen až po sedmdesátém roce života.
Všechny zmíněné zákony přestaly po Nijazově smrti platit, ovšem pak se objevil další extrém…
Berdymuhamedov a jeho bizarnosti
Zákaz černých aut v hlavním městě – diktátorovi se zkrátka nelíbila černá, a tak si všichni obyvatelé hlavního města museli přebarvit auta na bílo nebo na stříbrnou barvu. Mimoto byl do hlavního města zakázán vjezd se špinavým autem.
Zákaz zahraničních médií – Turkmeni zkrátka měli zakázaný přístup k zahraničním webům a televizním stanicím, jelikož by mohli zjistit rozdíl mezi svojí zemí a ostatními zeměmi.
Zákaz internetu – Na turkmenský internetu je pouze státní propaganda a státní média. Lidé nemůžou dohledat informace a také jsou hlídáni.
Zákaz ženských práv – Ženy si nesmějí prodlužovat řasy ani barvit nehty, dostávat injekce botoxu, tetovat obočí, barvit si vlasy a usedat na přední sedadla v automobilu. Stejně tak nesmějí jezdit autem s nikým jiným, než je rodinný příslušník. Nesmějí nosit ani vyzývavé či přiléhavé oblečení. Nesmějí na veřejnosti projevovat city a musí chodit zahalené v tradičních šatech.
Tak to bylo něco z turkmenských bizarních zákonů. A co vy, chtěli byste se tam podívat?
