Historie České obce sokolské

V zdravém těle zdravý duch! V mysli vlast, v paži sílu! Tužme se! Tak zní motto České obce sokolské. Sokol, který se řadí mezi nejstarší spolky, si letos připomíná 160 let od svého vzniku. Za ta dlouhá léta zaujal pozici nejen největší, ale také nejúspěšnější tělovýchovné organizace. Znáte jeho původ a historii? Něco se dozvědět se hodí vždy, obzvláště při takto slavnostním jubileu.

Tato významná tělocvičná organizace byla založena dne 16. února 1862 českým národním obrozencem a zároveň profesorem na Univerzitě Karlově Miroslavem Tyršem a podnikatelem Jindřichem Fügnerem. Zajímavé také je, že Sokol se řadí k nejstarším spolkům tohoto typu na světě. Myšlenkově vznikla z emancipačních snah českého národa v 19. století. Oba zakladatelé spolku od počátku propagovali jeho naprostou apolitičnost a kladli si za cíl fyzický a morální růst českého národa. Cvičení Sokola se rozběhla ve víceúčelových budovách. Poté se Jindřich Fügner rozhodl zakoupit pro spolek parcelu, na které byla vystavěna sokolovna.

Sokolská organizace to ale neměla vždy snadné. Ačkoliv její myšlenka byla shromažďovat lidi v pokoji a míru, nebyla to jen procházka růžovou zahradou. Po vzniku protektorátu byla sokolská činnost zakázána, avšak byla nadále ilegálně provozována a vznikla nová sokolská organizace s názvem OSVO nebo také Jindra, která se aktivně podílela na odboji, například uskutečněním atentátu na Heydricha. Mnoho vedoucích pracovníků zahynulo, přesto došlo krátce po osvobození ke spontánní obnově činnosti. Další ranou osudu byl nástup komunismu. Poté byl Sokol zrušen a sokolské jednoty, které nenesly název Sokol, byly včleněné do socialistické tělovýchovy. Jako samostatná a dobrovolná organizace zanikl a pokračování sokolské činnosti udržovaly jednoty v zahraničí.  V období Pražského jara 1968 se pokusili bývalí přední činovníci ČOS o obnovu Sokola, ale jejich naděje zmařil vpád vojsk Varšavské smlouvy a následná normalizace. K jeho oficiálnímu znovuzaložení došlo až v roce 1990.

Ač může Sokol pro oko dnešní mládeže působit jako výtvor socialistického režimu, snad kvůli podobnosti sletů a spartakiád, není tomu tak. Jedná se o hrdou národní a tradiční organizaci. Jeho zdravé ideály stále přetrvávají od založení až do dnešní doby, kdy je pohyb a potřeba se socializovat větší, než kdy bývala. Všichni členové jsou členové s vášní a velkou vizí, která se příliš neliší od té původní vize celé organizace. Chceme se bavit sportem. A nejen v sokolovně, ale i mimo ní. Oproti dobám, kdy byl Sokol ještě v plenkách, jsme dnes volnější a máme jiné možnosti. Ač je dnešní doba uspěchaná a rozlétaná, máme jiné prostředky k seberealizaci. Národní cítění a vlastenectví v době dnešní globalizace upadá, ovšem lidská touha po volnosti pohybu a souznění s druhými nevyhasne nikdy.